Silvarium: František Kučera - Novela uspíší destrukci lesů

11.04.2017

• Jaký je váš názor na tuto novelu? ohledem k tomu, že nestátní lesy představují 12procentní podíl na celkové výměře lesních pozemků zařazených například v Národním parku (NP) Šumava, věnoval SVOL návrhu velkou pozornost, a to již od července 2014, kdy Ministerstvo životního prostředí svolalo první informativní setkání členů Rady NP Šumava s náměstky ministra životního prostředí, a dále potom v průběhu celého legislativního procesu. Poslance nepřesvědčily ani závažné poznatky téměř z 50letého vývoje i v NP Bavorský les, letecké snímky zachycující území od Luzného po Roklan (tzv. „starý" park) a území od Roklanu po Falkenstein (po rozšíření parku), ani vědecky doložená zjištění dopadů nastolení rychlého velkoplošného rozpadu hřebenových smrčin obou národních parků. Česká veřejnost je přesvědčována o tom, že novela přinese národním parkům stabilitu a jejich otevírání šetrně turistice, dlouholetý vývoj v sousedním parku ale ukazuje, že představy jeho zakladatelů a správců o zachování horských smrčin a jejich směřování k pralesu se nenaplnily. Naopak - vývoj směřuje k destrukci lesních porostů.
• Mohl byste přiblížit dopady? Nejzávažnějším dopadem velkoplošného rozpadu hřebenových území národních parků, který rozhodujícím způsobem nastartovala nekvalifikovaná, spíše ideologická, rozhodnutí o skokovém ponechání tisíců hektarů lesa bez zásahu, je podle odborníků negativní vliv ztráty porostního klimatu lesů pro vodu a klimatizaci krajiny v důsledku jejich uschnutí. V současné době tvoří bezzásahová území zrcadlově souvislou přeshraniční plochu 25 tisíc hektarů, z toho je 11 tisíc hektarů kůrovcových souší. Za jak dlouho se obnoví ekosystém, ve kterém byly i 400 let staré stromy? Dlouhodobá ztráta porostního klimatu v řádu krajiny je nenahraditelná. Na Šumavě byl zaznamenán nárůst průměrné teploty o 3,3 °C oproti dlouhodobému průměru, to však většinu našich zákonodárců neznepokojuje. Podmínky v NP Šumava jsou odlišné od ostatních parků, především se jedná o pramennou oblast Vltavy, obytnou krajinu s řadou obcí i uvnitř národního parku, 87 procent představují kulturní lesy se změněnou dřevinnou skladbou a strukturou a převažují zde vyspělé smrkové porosty. Podle našich zkušeností a znalostí povedou další bezzásahová území na Šumavě k uschnutí lesního patra a nevratným ztrátám vody ze Šumavy i z nižších poloh. Schválený zákon, který nebere tato specifika v úvahu, zřetelně a cíleně omezuje pravomoci zainteresovaných obcí i krajů a přenáší rozhodující opatření pro směřování režimu v národních parcích do výhradní pravomoci Ministerstva životního prostředí, proto nepovažujeme za dobrý.
• Jak tedy stabilizovat horské lesy? Představy zakladatelů a jejich správců o zachování horských smrčin, které budou ponechány svému vývoji bez zásahu člověka proti kůrovci a jejich směřování k „pralesu", se nenaplnily. Naopak, došlo k rychlému velkoplošnému rozpadu horských smrčin, a to lokálně v řádu asi 15 až 20 let, včetně nejzachovalejších rezervací (Roklan, Trojmezná). Pomalejší rozpad, avšak stále probíhající, je v přirozeně chráněných karech jezer a v nižších polohách - především tam, kde se zachovala přirozená skladba smíšeného' horského lesa. Smíšené porosty i s převahou buku zaujímají v NP Bavorský les 50procentní podíl z celkové plochy, v NP Šumava ovšem dominuje smrk. Kalamity větrné (i sněhové) jsou v prostoru horského lesa zcela přirozené. Největší probíhají v řádu spíše staletí, menší v rozsahu řádu desetiletí, avšak v objemu větším než 100 tisíc m3 ročně probíhají od roku 1980 až dosud v průměru každý třetí rok. V NP Šumava se i v dříve zásahových, dnes bezzásahových územích, do roku 2004 intenzivně doplňovalo uměle. Vitalita přirozené obnovy je v nadmořské výšce pod tisíc metrů řádově vyšší. V NP Bavorský les vzniklo v rozšířené části po Kyrillu několik holin větších než 100 ha souvislé plochy a řada menších, vše bylo ponecháno sukcesi. Jak stabilizovat horské lesy, ukazuje hospodaření Kláštera Schlägl. Zde se však jedná o přechod k výběrnému lesu uplatňovaný v poválečném období aktivní spoluprací lesníka s přírodou. Nové vědecké poznatky spojené s výkonnou technikou snímání obrazu krajiny, měřením parametrů klimatu u různých povrchů vegetace, nové poznatky z měření fyzikálních a biometrických procesů uvnitř stromů rozvíjí dosavadní poznatky i o lesích, Výsledkem výzkumu v světovém měřítku je potvrzení zcela mimořádného pozitivního významu lesů. Závěrem bych chtěl říci, jsme ještě schopni nebo ochotni si připustit, že přírodní procesy v kulturních lesích mohou mít vedle pozitivního rozměru i rozměr opačný, destruktivní? Nejen z hlediska životního prostředí v krajině pro člověka, ale i pro přírodu samu. Součinnost člověka v přírodě je důležitá, v lesních ekosystémech zvláště. Jaká, v jakém prostoru, rozsahu a čase, to je ta věda rozhodnutí lesnických, ekologických i sociálních v našich pestrých přírodních podmínkách, a to i v národních parcích. Účelová snaha v novele zákona č. 114/92 Sb., navléci vše na jedno „kopyto" s centrálním rozhodováním, dobrou cestou do budoucnosti národních parků není.